OBEC Stéblová

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1385, kdy byla část výnosu ze Stéblové připsána ke kostelu sv. Ducha v Hradci Králové. Ves sama v té době patřila nejspíše opatovickému klášteru. Jako někdejší klášterní ves je výslovně doložena při zástavě klášterních zboží Divišovi Bořkovi z Miletína roku 1436. Od té doby byla součástí panství Kunětická hora, posléze pardubického panství. O starší podobě vesnice se neví téměř nic. Do její struktury výrazně zasáhla vlna rybníkářské stavební aktivity na sklonku čtyřicátých let 16. století. Při stavbě velkého rybníka jménem Oplatil bylo poblíž dnešní Stéblové zatopeno několik vesnic (Velké a Malé Kavčiny, Černá pod Čeperkou). Rybník zaplavil i pozemky Ždánic a Srchu a zatopil i místo, kde ležela samotná ves Stéblová. Většina stéblovských polí však zůstala mimo rybniční dno, proto tehdejší vrchnost přistoupila k transferu osídlení do příhodnějšího místa. V roce 1549 dali synové Jana z Perštejna ves Stéblovou znovu vystavět těsně pod jihovýchodním okrajem boční hráze rybníka Oplatil. Ves pak náležela po celou dobu k pardubickému panství. V polovině 16. století se zde nalézaly dva selské grunty a sedm chalupnických živností. V polovině 19. století měla Stéblová 18 usedlostí, na přelomu 19. a 20. století 31 a v roce 1930 40 domů. V současné době se v obci nachází 60 domů, ve kterých žije 160 obyvatel.